Dirtbiker 2006

• Úvodní stránka
• média
• Tisk
• Dirtbiker 2006

Ptal se: Sváťa, fotil: Dan Vojtěch

Najít kvalitního fourcrossaře bez bikrosových kořenů je v současný době už téměř nemožný, takže při výběru jezdce vhodného na tento mtb profil jsme holt museli zalovit mezi bmx/4x elitou, přeci jen si chcete číst o takových riderech, kteří na kole něco dokázali, a mají tak k tomu i co říct. Petr Mühlhans z Marjánek tenhle předpoklad jednoznačně splňuje.

Začneme rychlou představovačkou.

What´s up riders, jmenuju se Petr Mühlhans, je mi devatenáct a bydlím v Mariánských Lázních. Žil jsem rok v Texasu v USA, kde jsem závodil v bikrosu a maturoval na highschool, kámoši u nás mi proto teď říkaj Pete nebo Amík. V červnu maturuju na gymplu a na podzim se chystám na vysokou školu do Prahy. Závodim na fourcrossovým speciálu Author Tamme a sponzoruje mě Fly, El Nino sk8 shop, Adio, Split, Servind, Utopia, Cinema cafe a Sportshop Bílek v Marjánkách. Mezi moje největší úspěchy patří z loňska třetí místo na Mistrovství republiky a celkové osmé místo v Českém fourcrossovém poháru v kategorii Elite, v bikrosu potom titul Mistra republiky a třetí místo na Mistrovství Evropy.

Po roce amerických studií tě teď čeká maturita doma. Jak to máš s tou školou a hlavně jak to jde dohromady s tím ježděním?

Studuju poslední ročník všeobecného gymnázia u nás v Marjánkách, většinu času mi teď samozřejmě zabírá příprava na maturitu. Čas na ježdění jsem si ale zatím vždycky našel. Takovej můj normální den je, že se vrátím ze školy, trénuju nebo jdu jen tak jezdit a každej víkend jsem teď na závodech. Díky rodičům ale nemusím chodit do práce, v ježdění mě podporujou, takže teď jenom studuju a jezdím, pořád dokola, což mi vyhovuje.

Jak dlouho už se závodně věnuješ kolu?

Fourcross jsem začal jezdit v roce 2002, ale díky bikrosu, ve kterým závodím od šesti let, jsem na kole už odmala. Přivedli mě k tomu rodiče, když mě vzali na dráhu u nás v Marjánkách. A mě to chytlo. Když jsem jako malej začínal závodit, jezdilo mnohem víc lidí. Jezdil jsem krajský přebory a podobně, na Republiku jsem se třeba ani nedostal. Na prvních závodech jsem dojížděl pátej a nikam nepostoupil. Patřil jsem spíš mezi ty průměrný jezdce, nevyhrával jsem tituly jako třeba Měchura nebo Slavík, jen občas se mi dobře povedl závod. Zlom přišel v roce 2000, kdy jsem konečně získal titul Mistra republiky a zajel dobře na Evropě, stal jsem se tehdy bikrosařem roku v mojí kategorii. Od tý doby se držim na špičce. Rok jsem taky trénoval pod panem Menčíkem, což mi hodně dalo.

A co ty horský? Tam jsi nastoupil už jako zkušenej bikrosař.

S fourcrossem už to bylo jiný, to je pravda. Měl jsem už něco nazávoděno, tak to šlo mnohem líp. Bylo to pro mě něco novýho a hlavně z kopce, takže se nemuselo tolik makat. Ten pocit rychlosti byl úžasnej, tak jsem u toho zůstal, horský kola jsou pro mě vyloženě radost. Závod od závodu jsem jezdil lepší výsledky, až jsem po roce vyhrál ve Špindlerově Mlýně a rok na to šel do Elity, kde jsem mohl závodit s naší špičkou a dál se zlepšovat.

Bikros a fourcross maj hodně společnýho, ale kde jsou přece jen zásadní rozdíly z tvýho pohledu, ať už v technice jízdy nebo v tréninku?

Zásadní rozdíl vidím ve startech. Na fourcross biku si dobře seřídím převody a tím, že můžu přehazovat, líp eliminuju ztrátu v záběru a můžu kolo mnohem rychlejc rozjet. Při přesedání z dvacítky na horský nemám problémy, zpátky už je to horší. Bmx bike je mnohem tužší a vyžaduje víc schopností na dobrý ovládání. Z toho důvodu na fourcross vůbec netrénuju, bikros je můj trénink na fourcross.

Kde teda hlavně trénuješ? Máš tam u vás dobrý podmínky na ježdění?

Dodneška jezdím na tý samý dráze, na jaký jsem začínal, snažím se jí pořád vylepšovat a přivádět ke kolu víc lidí z okolí. S ostatníma fourcross riderama z města jsme postavili spousty dirtů vedle na louce a připravili i plán fourcrossky, který jsme dali na město a čekáme co bude dál. Na fourcross je to u nás ideální, máme sjezdovky i vleky kousek od kolonády, tak to snad nám ta dráha brzo vyjde. Problémy se zimním neježdění by nám měla vyřešit naše nová hala, kterou jsme sehnali kousek od města a kde brzo vyroste nějaká dráha. Jinak přípravu beru hodně svědomitě, mimo ježdění chodím pravidelně do posilovny, sprintuju a hraju třeba i squash, hlavně přes zimu. Jezdim taky na snowboardu a minulou zimu mě hodně oslovilo freestyle lyžování. A rád si zahraju i americkej fotbal.

Vraťme se k tý Americe. Rok jsi tam studoval a jezdil na kole, jaký to bylo?

Žít nějakej čas v Americe byl vždycky můj sen. Objednal jsem si roční Highschool program od agentury a v létě 2004 odletěl do Dallasu. Měl jsem štěstí, protože pár mil na jih je městečko DeSoto, kde je asi nejlepší ABA bmx dráha v celých Státech. Přes den jsem studoval maturitní ročník jejich střední školy a po večerech chodil na dráhu. Ze začátku to bylo těžší, nikoho jsem neznal a jezdci tam byli na dobrý úrovni. Pak jsem se seznámil s jedním místním riderem, byl dobrej a hlavně pocházel z mýho města. Poznal jsem jeho rodinu a nastěhoval se k nim. Měl jsem možnost poznat i okolní státy a potkal Jasona Rogerse, místního AA Pro, přes kterýho jsem se seznámil i s téměř celým zbytkem americký bikrosový elity. Po sedmi měsících jsem začal jezdit A Pro, vydělávat bucky za závody, ale zároveň taky odmaturoval a nadešel čas letět domů. Vrátil jsem se loni v létě.

Co ti ta Amerika dala, čeho si na tom nejvíc považuješ?

Je to zkušenost k nezaplacení, ať člověk jezdí cokoliv, dostane nový pohledy na věc a zároveň si uvědomí, co opravdu chce. Aspoň u mě to tak bylo, celej pobyt mě nesmírně motivoval do dalšího ježdění. Získal jsem respekt a spousty příběhů na vyprávění. Sice jsem taky ztratil pár kámošů a zážitků, co se zatím odehrály doma, ale všechno dohromady je to dobrej krok v životě. Pobyt v USA bych určitě doporučil všem riderům.

Hele a co americký holky, prej jsou dost povolný?

Kámo tak moje zkušenost je přesně opačná. Všechny slušný roštěnky na škole byly zadaný, chodily do kostela a měli kluka, kterýho si jednou vezmou. Když už jsi třeba ňákou babe pro sebe fakt našel, tak chodila taky do kostela a řekla ti, že s klukem si něco víc začne až po svatbě. Co se tohohle týče, tak jsem byl asi ve špatným státě, protože v Texasu ty lidi náboženství strašně ovlivňuje. A co se týče kalení, tak to je povídání samo o sobě... Czech people know how to party, Americans don´t!

Když ses z Ameriky vrátil, začal jsi tady docela diktovat, hlavně ve fourcrossu. Čím to?

Byl jsem skvěle vyježděnej, tak jsem toho využil jak v bikrosu, tak ve fourcrossu. Uvědomil jsem si, že jedině já sám můžu bránit sobě v úspěchu. Jezdil jsem vyrovnaně a v pohodě, ale hlavně jsem tvrdě trénoval. Když trénuju opravdu dobře a postavím se potom na start, tak vím, že si nikdo jiný nezaslouží tu jízdu vyhrát víc než já.

Zkoušel jsi kromě bikrosu a fourcrossu i něco jinýho?

Na kole mě baví úplně všechno, závodil jsem i v cross country, na silnici, zkoušel jsem lávky a dirt, všechno ale většinou jen tak jednou pro tu zkušenost a pocit. Třeba lávky na čas mi celkem sedly, v Plzni na Night Ride jsem byl kdysi první a v dirtu druhej. Freeride a sjezd mi přijdou taky bezvadný, ale zkoušet se tomu věnovat víc ani nechci, kariéra profesionálního bmx jezdce mi přijde lákavější. Je to můj největší sen, na nic jinýho zatím moc nemyslím. Rád bych u sportu zůstal i po kariéře, hledat nový lokality, pořádat závody... třeba i freestyle mě láká, rád bych si jednou otevřel vlastní krytej park, kde by byl i shop, nějakej stylovej klubík a tak.

Co ti tady na naší bike scéně chybí, nebo co ti vadí a mělo by se to změnit?

Chtěl bych víc riderů na závodech, klidně i zahraničních, větší publicitu sportu a vyšší prize money. Lidi by u nás měli víc fandit a na startu by s náma měly stát hostesky v bikinách, hehe.

Sportovní stránku rozhovoru už bychom měli hotovou, zbývá nám ta kulturní.

Hodně mě bere muzika, nejradši mám rap, poslouchám hlavně 2Paca. Jinak relaxuju u filmů, rád bych si jednou v nějakym zahrál, hehe. Dobře je mi taky ve společnosti, když jsou fajn lidi, zajdu rád na jakoukoliv party. Kalíme spíš klasicky přes zimu, teď je moc závodů. Nejradši chodím do clubu, kde hraje dobrá hlasitá muzika, a jinak všude, kde je veselo a pěkný holky.

No jo, holky, tradiční otázka. Jaký tě berou? Ve vztahu jsi spíš romantik nebo drsňák?

K holkám mám velmi pozitivní vztah, i když svou teď zrovna nemám. Nejvíc mě berou holky od nás, stojí to tu fakt za to. Mám rád vysoký, štíhlý slečny, jinak žádný speciální nároky. Jsem blíženec, takže co se týče mojí povahy, mám dvě strany, někdy romantik, někdy drsňák hehe. Moje budoucí přítelkyně by měla být něčím výjimečná a respektovat to, co dělám.

Tak díky za rozhovor a na závěr máš jako každý prostor pro vzkazy a děkování.

Poděkovat bych chtěl hlavně mojí rodině za podporu, zvlášť rodičům, všem přátelům a všem sponzorům, jmenovitě manažerovi Filipu Stretzovi a Mateovi za starost. Dál taky všem, kdo mi kdy pomohli, a v neposlední řadě DBéčku za rozhovor. Čtenářům vzkazuju, že nic není nemožný. Train hard and believe! Thug life!